Tak mně vadí už jen to, že jsou v takovém tématu nějaké dva tábory. Nechápu, proč má někdo potřebu znevažovat někoho jiného jen proto, že nesouhlasí s jeho názorem na něco. Strach jedné matky o své dítě je v pořádku a strach jiné matky o její dítě je div ne protispolečenským aktem.

Nemám moc času (coby flákač neschopný si zroganizovat práci stále ještě opravuju) a v tomhle prostředí ani chuť rozjíždět nějaké hlubší úvahy o křehkosti lidské duše (můj problém, neumím být stručná, moc všechno rozepisuju). A taky se něco takového psát bojím. Už poměrně dlouho většinu svých příspěvků radši ani neodešlu, protože nechci dostat džkovou a tomu už se tu prakticky nejde vyhnout.

Vlastně jsem tak trochu doufala, že můj příspěvek bude mít stejný efekt jako všude jinde, a tuhle diskuzi "zabije". Mám tak nějak pocit, že těm, které sem půdodně psaly, aby si ulevily vědomím, že v těch svých soukromých bolístkách nejsou samy, zrovna moc úlevy nepřinesla.

Bavit se jen tak, sdílet každodenní slasti a strasti, se už nenosí, buď je to "kdo nejde s námi, jde proti nám" nebo "jen aby byla sranda". To já neumím. Jsem jen závislák, co si nedokázal pořádně sedět na rukou. Moje chyba.