"já vůbec nejsem nijak extra společenský člověk.
Řekla bych, že ten hlavní rozdíl bude v tom, že jsem zhruba někdy na konci adolescence přestala přemýšlet o tom, co si o mně kdo myslí nebo nemyslí, protože je to úplně jedno."
kdepak, monty, jsi společenský člověk a jsi komunitní typ... s ohledem na tvé vlastní psaní si troufám tvrdit, že nevíš, jaké to je být asociál
mně je naprosto fuk, co si o mně kdo myslí, neřeším, je to to nejlepší, co mi rodiče do života dali... ALE nerada se seznamuju (doopravdy) s lidmi, fakt kolem sebe nemám lidi, kterým bych dala pohlídat dítě, kterým bych dala klíč od bytu, koho bych nechala zalívat kytky (kdybych nějaké měla)... po narození prvního dítěte jsme dostali byt za prahou, odstěhovali se, všichni známí zůstali v praze, rodina daleko... o 19 let později v místě bydliště se víc bavím s cca 5 sousedy, jinak žádní noví známí... staří známí už také nejsou, ti se rozprchli postupně do daleka...
jako jo, v případě nouze mohu požádat o pomoc jednoho či dva z těch sousedů (už se i stalo, pomohli, stejně tak naopak), ale nemůžu říct, že bych v nich měla nějaké zázemí... obvykle se stejně obrátím spíš na rodinu, kde musím počítat s dojezdovým časem...