My s mužem jsme si změnili příjmení oba. Jeho jsem nechtěla, ani omylem, je fakt divné, neobvyklé i kapku hanlivé, celé dětství si z něj dělali děti srandu (jeho brácha už v té době měl 2 syny, takže jejich rod nese příjmení dál).
Muž nechtěl moje, že prý k němu nemá vztah, tak jsme se dohodli na příjmení mužova dědečka. Muž měl k babi a dědovi citové pouto, výrazně větší než s vlastím otcem alkáčem a navíc je to příjmení fakt krásné.
Nikomu jsme to neřekli, při obřadu byla jeho půlka rodiny zkoprnělá (můžu za to já, vymejšlím si, kdo to kdy slyšel...), dokonce i kamarádi byli otrávení, připravila jsem je o možnost dělat si z náš fórky, takže lepší, že to nevěděli dopředu