V mladi jsem si vzala manzelovo krasny prijmeni, znamy po celym svete, nejenom v Nemecku.
Po letech odluky, kdy jsme se konecne rozvedli, jsem s nim uz byla tak szita, ze jsem si ho nechala.

Druhej manzel (s nimz mam deti) z nej byl nadsenej a resil, jestli bychom si ho nechali jako nase prijmeni.
On mel v detstvi a mladi se svym arabskym prijmenim problemy, tehdy tady exotika.
Pak tedy naznal, ze by bylo fakt blby, mit jmeno od myho byvalyho muze, tak ne...


Tudiz mame v Nemecku arabsky prijmeni od tchana - ale dnes uz nijak nevycniva.
Spolecnost se meni.