Sněhulko, chtěla jsem se zeptat, jestli ty sama sourozence máš. Já mám taky děti od sebe 3,5 roku, jsem jedináček a těžce jsem nesla, jak se starší syn k mladší dceři chová - manžel to bral vždycky na lehkou váhu, je to prý normální.
Když byla dcerka v tom kojeneckém věku, kdy se mimčo začíná usmívat, ač smrtelně unavená, nemohla jsem se nad tím nerozněžňovat - právě jsme si tak s miminem vyměňovaly široké úsměvy, syn nás chvíli pozoroval a povídá: "Tak maminko, už jsme si myslím holčičku užili, a teď by se zase mohla vrátit do nebíčka." Naprosto mi zatrnulo.
Nech jim co nejvíce prostoru a do ničeho je nenuť, dva kluci to spolu budou mít vždycky drsnější , mě se dcera celkem "pohlavně překabátila", naučila se bojovat a prát jako kluk (ke klučičím grifům přidala ještě holčičí zákeřnost) Střídají se mezi nimi všechny možné polohy vzájemného vztahu: averze, spiklenectví, praktické spojenectví, konkurence, nevšímavost, hádavost až na dřeň - ale umí spolu taky skvěle blbnout A prvních tak 4-5 let se vzájemně moc nebrali, jeli si tak nějak každý to svoje, starší syn vzal mladší ségru na milost v momentě, až když byla jasná její osobnost, do té doby nebyla hodna jeho pozornosti.