Val, dočítám jen tak zběžně, ale nedá mi to nenapsat...jedna návštěva psychologa tě toho všeho samozřejmě nezbaví, tohle je vždycky běh na dlouhou trať...a jo, bude tě to stát nějakou energii, udělat si v sobě pořádek, na chvíli se možná budeš cítit i hůř...ale psychiatr a AD tohle nevyřeší, jen se ty problémy trochu zmírní a odsunou... A možná je třeba právě čas, něco v tom životě úplně změnit, získat jiný pohled na sebe i na všechno kolem...třeba i za cenu toho, že si pak budeš muset hledat novou práci...a možná si pak najdeš i lepší, protože budeš v lepší pohodě a budeš schopná zvládat víc věcí...a budeš mít ten život pak lepší, tohle co máš teď, tohle je spíš jen takové přežívání a podle mě je velká škoda nepokusit se s tím něco udělat...
Měla jsem takové blbé období a krizi asi půl roku před tím, než jsem otěhotněla...tenkrát jsem nějak vůbec nevěděla, co se sebou, nějak jsem se necítila spokojená, řešila jsem si v sobě, jestli dítě chci, nebo ne a nějak se mi v hlavě mlela spousta věcí...do toho jsem měla nějaké nevysvětlitelné problémy s očima, kdy podle vyšetření bylo všechno v pořádku, ale problémy jsem měla pořád...nakonec jsem to vyřešila s naším homeopatem, který je nejen dobrý homeopat, ale taky dobrý psycholog (není opravdu psycholog, ale umí to s lidmi moc dobře), během několika delších sezení v průběhu toho půlroku se to ve mně všechno nějak otočilo, začala jsem se cítit mnohem líp, začínala jsem se vyznat v tom, co se se mnou děje a co vlastně chci a nechci...psala jsem si tenkrát i deník o svých pocitech a myšlenkách, psala si dlouhé maily s homeopatem...pomohlo mi to všechno neskutečně...po tom půl roce jsem měla v sobě všechno naprosto srovnané a při poslední návštěvě jsem tenkrát s sebou měla fotku z ultrazvuku