Divá Báro, šlo o 1. stupeň a fakt mi nepřijde nic divného, když si dítě dnes představuje, že se chce živit jako youtuber (i když se to nejspíš nakonec nenaplní, ale to se ve velkém procentu nenaplní ani jiné, "realističtější" plány). Dokonce by mi to nepřišlo divné ani na 2. stupni nebo u studenta SŠ, protože i když se něčím takovým uživí málo lidí, neznamená to přeci, že to nemůže být zrovna to konkrétní dítě. Stejně jako když si třeba někdo přeje být pilotem tryskáče, modelkou, živit se sportem nebo hudbou. A že by se děti smály, to je možné, ale proč by se měla smát učitelka? Samozřejmě u větších dětí se dá někdy nereálnost přání v konkrétním případě odhadnout. A já jsem si tedy dovolila zkritizovat spíš to, že vůbec netušila, že se něčím takovým dá živit, než se se smála (smály se ve skutečnosti děti jí )