Marko, ale to není míněno tak, že by se šedesátník těšil na to, že umře. Jen je prostě (obecně, jistě by se dala najít nějaká výjimka) přirozenější a méně bolestné, když umře devadesátník, než člověk v sedmdesáti, sedmdesát je "přijatelnější" než padesát, atd., nejtragičtější mi vždycky připadala smrt dítěte, nebo mladého rodiče od malých dětí.

Pevně doufám, že před takovou volbou nebudu nikdy stát, ale kdybych si měla "vybrat", jestli mám žít já, nebo moje dcera, matka malého dítěte, vím, co bych volila...
A to přestože se velmi těším na to, že snad za pár let půjdu v ještě dobrém zdravotním stavu do důchodu, budu moct trochu cestovat, číst si, setkávat se s přáteli, užívat si vnoučata, apod.