Manko, ne, ale příspěvek Monty jsi hodnotila nadšeně, jako výstižný.

Mimochodem - Monty tam psala něco o volbě.

"Shodou okolností teď rediguji knihu jednoho poměrně známého amerického psychoterapeuta – pro půlku Rodiny by to měla být povinná četba – kde mj. píše: „Duševní zdraví souvisí s volbou. Čím víc možností volby máme, tím jsme šťastnější.“ Z toho, co čtu na Rodině mám fakt pocit, že tu převažují sociopatické osobnosti, žijící v bludu, že JICH se netýká žádné potenciální ohrožení kromě covidu, oni vždycky budou mít svou práci, své příjmy a své zájmy, nevadí jim žádná omezení a žádné trápení „jiných lidí“, protože ti se musí obětovat a uskromnit, protože priorita je pouze snížení jejich vlastního ohrožení chorobou a kdo to „nechápe“ nebo „zpochybňuje“, ten si nezaslouží nic jiného než výsměch a pohrdání."

Už Frankl psal, že člověk má volbu vždycky, i v sebezoufalejší situaci. Jestli jde v tomto případě o volbu, zda jet na dovču do Karibiku nebo do Alp, jakou galerii letos vybrat ("Čím víc možností volby máme, tím jsme šťastnější.“), tak ano, je tam jisté omezení. Navíc s tím nesouhlasím. To by byla zlatá mládež nejšťastnější na planetě, a to si myslím, že není. Myslím si, ale že schopnost přijmout fakt, že něco momentálně nejde, je součástí určité vyzrálosti. Překážky nás formují. A vyzrálost a schopnost akceptovat věci, jak jsou, jsou blíže k životní spokojenosti, než nikdy nekončící frustrace.