Myslím si, ale že schopnost přijmout fakt, že něco momentálně nejde, je součástí určité vyzrálosti. Překážky nás formují. A vyzrálost a schopnost akceptovat věci, jak jsou, jsou blíže k životní spokojenosti, než nikdy nekončící frustrace.

Lasie, s tímto bodem se také ztotožňuji. Máš pravdu. Ale dovolím si oponovat. Ale naprostá většina se v současnosti neomezuje stylem Karibik nebo Alpy, ale mám vzdát to, co mě baví a naplňuje a jít za kasu? To nevidíš ten rozdíl? To vážně nechápeš (nejen ty), že prosperující podnikání ti nespadne z nebe jen tak, ale že za tím stojí často leta dřiny a sebeodříkání. A že mít rozjetý a prosperující podnik není jako dojít si koupit rohlíky na krám, že často nejde jen přerušit, jít na chvíli prodávat a pak zase jak to situace umožní zase naskočit a pokračovat v podnikání dál. Znovuobnovení podnikání stojí další peníze a hlavně těžko odhadovat, jaká bude ochota lidí utrácet. Copak je vážně tak udivující, že se lidé nechtějí jen tak vzdát a drží se toho, co vybudovali až na krev?