Libiku, ja sportuju hodne. Za normalnich okolnosti hraju volejbal, beach, kuzelky, badminton, lyzuju, jezdim na vode, na kole...

Nic z toho ted nemuzu, krome toho kola (od jara do podzimu). To ze si misto toho muzu jit zabehat (coz nesnasim) nebo si delat doma kliky a drepy (coz me nebavi) mi fakt ten beznej sport, ke kterymu samozrejme v nasem veku taky patri to setkavani s kamaradama a ta hospudka i se souperema potom, v zadnym pripade nenahradi.

Muzu si cist. Taky si ctu, ale ten sport a to vsechno kolem mi proste chybi. A synovi taky, dneska mi dokonce rikal, ze uz ho ani nebavi hrat si na pocitaci (a to jsem pred covidem mela skoro obavu, jestli u nej nepropuka naka zavislost na PC-hrach). Misto toho proste spi, proto tim podle nej ten cas nejrychleji utece. Uz ani necte. Za den ujde tak 30 kroku po byte, jinak sedi u pocitace nebo spi. Uz me to trochu zacina desit.

A stavet proti tomu, ze hrani basketu by nekdo vymenil za mrtveho dedu, je mimoradne pitomej argument.