Lepím náhodně. Myslím si, že pro spoustu dětí nebude návrat k normálu (přijde-li) ani trochu lehký. Ony takové pocity, jako tu popisovala cimbur ohledně navratu do práce (a byla zahrnuta porozuměním
) nejsou výjimečné a s určitou pravděpodobností se budou opakovat v různé intenzitě i u dětí a puberťáků. Někdo to zvládne, nekomu to trvá delší dobu. A obávám se, že vzhledem k tomu, jak se tady na ně občas hází lenost a neschopnost se zabavit, slabší kusy, co nezvládají omezení atp., že se jim moc podpory nedostane. Já do budoucna trochu tuším malér, a zatím netuším, jak dítku budu umět pomoct. Snad to nějak vyplyne. Proč dospělým ty pocity věříme a podporujeme, kdezto u dětí to smetáme ze stolu. Jaký pak problémy, že, to my v jeho věku, že? Děti to nemají lehčí než my, nezlehčujme pak jejich problémy s návratem nebo naopak nenavrátem k starým pořádkům.