Cimbur,
když já nejsem soutěživej typ, ale požitkář.
Jak jsem psala k tomu chození, pro mě bylo třeba strašně krásný období, kdy jsem jezdila jen tak stopem po republice. Měla jsem v Praze práci na jeden den, nebo teda spíš večer, druhej den jsem dostala peníze na ruku (přepisovala jsem na PC texty pro časopis, aby si někdo nemyslel, že šlo o sex) a zase šest dní naprostý svobody, kdy jsem si mohla dělat, co jsem chtěla. Žádný závazky, žádný termíny, ani žádný složenky, spala jsem, kde se mi to zrovna naskytlo. Nádherná doba. A kolik jsem toho nachodila!