Můj táta zemřel v roce 2002, takže mohl být těžko většinu života živnostníkem * řemeslníkem. Byl ztotožněný se svou fabrikou, měl svářečské zkoušky na jaderný program. Jeho smrt uspíšil personalista, který ho označil těsně před důchodem za nadbytečného a dal mu výpověď v rámci efektivních opatření.
Můj "dehumanizovaný" otec byl normální člověk, měl rád zvířata, zahradu a hodně sportoval, nechodil tedy moc do divadla "Na Provázku", možná i proto, že žil v Plzni.