Pro moji mámu by moje svatba byla neúměrná zátěž, jakýkoli můj dosažený životní milník je pro ni iritující, protože mě nebere jako dceru, ale jako konkurenčního sourozence. Tchýně svým dětem taky partnery neschvalovala, na svatbě své dcery se přetvařovala, bylo to pro ni utrpení, byla tam vlastně osamělá, na konci brečela, protože to bylo podstatně dražší, než si myslela, a bralo se jako příliš velká samozřejmost, že polovinu platí. Bylo mi jí líto, jakkoli ji nemám ráda. A vůbec celá organizace svatby byla pro všechny stresující.
Náš tajnej svatební den byl jeden z nejhezčích dní, který se mi kdy stal (a to jsem se ke svatbě stavěla jako k pitomé povinnosti).