Ve škole má asistenta. Já se nehroutím. Fakt ne, jen jsem unavená, ale to všichni. Spíš šlo o povzdech a zajímalo mě, jak to děláte ostatní. Inspirace a ujištění, že je to skoro všude asi stejné. Ani nejde o to, že mě to nebaví, jeho to baví, učí se semnou i rád, ale pro mě to znamená, večer po práci sedět nad učebnicemi a dávat dohromady výuku na druhý den. Kontrolovat mu školní emaily a úkoly. Nejsem úplně tip na domácí vyučování, strašně ráda bych si po náročném dni v práci, kdy přijdu v sedm večer domů, hodila nohy nahoru, zahrála s ním deskovky /které miluje/, nebo by jsme si jen tak pustili film a tak. Tohle mi tedy chybí moc. Den kdy mám volno se do dvou učíme, pak jdeme ven, protože bobánek se nerad hýbe, trošku kyne, tak chodíme na výlety, aby se trochu protahnul. Takže nějaký jakýsi systém máme.