Můj předposlední vztah - moc dlouho jsme se neznali, kdyz jsme spolu shodou okolností strávili víkend na horách. Krásný sportovní přátelský víkend, na konci kterého jsem si říkala: "milej sympaťák, škoda že není můj typ." Po dvou dnech od návratu se mi po něm stýskalo tak strašně, že jsem zoufale vymýšlela záminku k setkání... prostě tak nečekané a silné zamilování jsem nikdy předtím ani nikdy potom nezažila. S ním jsem cítila ony pověstné motýly v břiše. Kdybych ho předtím potkala na ulici, ani si ho nevšimnu. No dobře to dopadnout nemohlo.
Když jsem se konečně trochu oklepala z konce tohoto vztahu a začala si všímat, že existují i jiní chlapi, všichni se mi zdáli špatní, na každém jsem našla chlup - moc malý, moc velký, moc hubený, moc fialový... Pak jsem potkala manžela a toho jsem ohodnotila "Hmm, normální". Nejlepší hodnocení, jaké zatím kdo získal. Jsme spolu doted. Zpětně ale musím přiznat, že jsem se opět dost sekla. Ten můj hraniční autík je všechno, jen ne normální...