Girili, jakože ten s motýly byl nakonec nějak vadný? Proutník? Nebo chceš dát rovnítko mezi přitažlivý a nevhodný pro život?
V našem věku, už máme jistě všechny ustálené názory :)
Já teď úplně nevím, co si o tom myslet. Můj byl charismatický, holkám se líbil, balily ho. Já to neumím, moje největší umění je, že prodloužím o vteřinu společensky přijatelnou délku pohledu a doufám, že dotyčnému to dojde. A skoro vždy jsem to tak měla. Teda, měla jsem období cca od 14-16 let, kdy jsem vysílala jasné signály - dejte mi všichni pokoj, žádného chlapa nechci. protože díky mým nejasným signálům, si ti, které jsem chtěla mysleli, že je nechci a ti, které jsem nechtěla, to několikrát navlíkli tak, abych neměla na vybranou a já to nakonec s nimi vydržela jako "pomyslná" jejich dívka, což bylo většinou max 2 dny do konce tábora nebo pobytu Ale jedno léto se to tak zamotalo, že ty kluky pitomý jsem fakt musela odhánět a pak 3 roky raději koukala do země, než abych to zažívala znova. No a pak jsem narazila na manžela, vcelku podobný scénář, nechtěl věřit, že bych s ním mohla chtít být. Nemyslím, že jsem byla taková hvězda, ale že neumím vyslat jasný signál. A to ani teď, v 45. Ne že by to bylo momentálně aktuální, ale ještě docela nedávno jsem se do toho zamotala. Ale jsem typ, co to bez přitažlivosti nedá, nepustím si nikoho blíž.