Moje dítě se mnou spí v posteli v podstatě pořád (skoro 10let). Když nejsem doma, spí sám. Přeleze občas i k tátovi, ale ten ho vykáže do svojí postele. Spí beze mě jen, když má v pokojíku někoho jiného - kamaráda, bratrance atd. Nebo teda, když nejsem doma. Ale i v takovém případě se choulí na moji část postele, příp. spí s mým pyžamem nebo tak. Muž říká, že je jak štěňátko a potřebuje mě čuchat.

U nás je důvod jasný - dlouhodobý inkubátor, několikatýdenní izolace ode mě hned po porodu. Dlouho byl na mě naplácnutý pak i za bdělého stavu. Dokud mě bude potřebovat u sebe, budu mu to tolerovat, slíbila jsem mu to tisíckrát, když jsem ho v té nemocnici musela nechávat. Jo, taky je jedináček, takže s ním jinak nemá kdo být... Je to hodně vidět, jak u nás někdo přespává, spí naprosto v pohodě s jinýma dětma (každý v jiné posteli).

Počítám, že odejde s pubertou...