Myslím si, že se děti přizpůsobují tomu, co vyhovuje rodičům. Ani já a ani manžel jsme neměli rádi, aby s námi děti v posteli spaly, takže vesměs jsme si spíš šli lehnout my za dítkem (spalo-li už v pokojíčku ve velké posteli). Dokud dítko spalo v postýlce, tak jsem měla postýlku přiraženou u mojí postele; z ní vyndanou šprušli, abych dítko např. mohla držet za ruku a ani jedno dítko se nám do postele nestěhovalo. Naopak na cca osmnácti měsících obě děti odešly do dětského pokojíčku do svojí velké postele s nějakým krásným dětským povlečením... Dokud byly věkem do devíti max. deseti let, tak když manžel někam odjel na pár dní, tak se v jeho posteli střídaly. Mám zato, že obě děti milují své pokojíčky, své postele, své soukromí... a nemají potřebu chodit za námi spát do postele. Občas se přijdou potulit (i skoro dospělé) - to jo, ale i to už jsou spíš ojedinělé záležitosti.