V mém okolí pozoruju jakousi rezignaci lidí ke všemu, co se děje. Začínají si zvykat, že defacto nic nemůžou a s nastalou situací se tak vypořádali po svém. Přítelkyně od syna vypomahala při studiu v nemocnici, ale uz to fyzicky ani psychicky nedávala a ukončila to. Už jsme všichni unavení, naštěstí jsme zdraví a nikdo z rodiny se nenakazil.
Dneska mluvili o další variantě toho systému PES podle počtu hospitalizací, zase bychom spadli do pětky, hrozná beznaděj. Zatím žádné světlo na konci tunelu nevidím. Ať už je aspoň jaro a dá se trávit víc času venku.