U nás starší děti spaly s námi v ložnici, ale ve svých postelích - já se s dítětem v posteli nevyspím, i miminka jsem odkládala do postýlky, ale ta byla hned u mé postele.
Jakmile jsme pořídili větší byt, tak šly do pokojíku, což jim mohlo být tak 5-6. Jinak s námi rády pobývaly v posteli, ale málokdy spaly. Třetí dítko jsem přesunula ve 3 letech do pokoje k sestře. Ale když se od nás jejich táta odstěhoval, což mohlo být akorát rok potom, tak se ke mě okamžitě nastěhovala. V manželské posteli mi dítě nevadí. No a nechce se hnout doteď, i když má svůj krásný pokoj. Občas hrdinně zahlásí, že dneska to zkusí, ale nikdy to nevydržela dýl než 5 minut. Je jí 8. Taky si začínám říkat, jestli někdy dobrovolně odejde....a co bych asi dělala, kdybych si našla chlapa....ale jinak ona beze mne spí u babičky nebo u táty, nebo na škole v přírodě v pohodě.
A taky strašně žárlí na okolí, když si začnu povídat s jiným dítětem - to nevím, kde se v ní vzalo, ale možná to tehdy brala, že ji táta opustil, tak si mě hlídá.