jenomže i v tý mojí "plechovce od narození" jsem měla partu na střední škole, partu z táborů, vodáckou partu, hudební partu, partu na VŠ, partu mániček z hospody, furt jsem někde courala, chodila na pivo, ale i třeba připravovala ty tábory, plácala se v milostném životě a prošla si pár karamboly, měla sex, maturitní večírek (zvládlo se to s omluvou sousedům), maturitní ples, řidičák (dostala jsem ještě před osmnáctými narozeninami), brigády (jezdila jsem na všechny, i jsme si třeba domluvili jako třída dobrovolnou prázdninovou brigádu v lese), lyžáky (opět - jeli jsme jako třída i o prázdninách, naš třídní jel s námi, takový to byl svatý člověk!!!), festivaly.... Moje děti sedí doma u obrazovky...

Pro mě - nikdy nezvládnu roušky, včera na oddílové schůzi jsem nezvládla ani štít, strašně jsem se začala dusit a kašlat, takže jsem pak byla venku, v mínus deseti, když už jsem to nemohla vydržet zimou, tak jsem stála u dveří a na střídačku vycházela ven se vykašlat a vydýchat a dovnitř se trochu ohřát.
V rouškách nepoznávám lidi, takže jsem za hulváta.
Mám sluchovou vadu, v rouškách lidem nerozumím.
Takže si procházím už deset měsíců denně velmi frustrujícími a ponižujícími situacemi.