Cairo, když tohle má každý člověk prostě jinak...jak dospělý, tak dítě...my třeba s manželem máme každý docela potřebu svého prostoru při spánku, takže já manželovi na rameni neusínala a neusínám...navíc obvykle chodíme i dost různou dobu spát, manžel je odjakživa spíš skřivan, večer odpadá kolem 21h a taky vždycky brzy ráno vstával do práce...já usínám okolo půlnoci, syn taky...a když byl syn menší, tak sice chodil spát dřív, ale v praxi to znamenalo, že než jsem ho uložila a uspala, tak manžel usnul taky a nebo jsem u něj odpadla já...a nebo jsem ho uspávala v ložnici a manžel tam byl s námi, on usnul, syn po nějaké době taky a nakonec já.... A evidentně to našemu vztahu nijak neuškodilo, jsme spolu přes 20 let a pořád jsme spolu rádi a spokojení...A manžel si nikdy nestěžoval, že by se kvůli synovi cítil odstrčený, naopak, já jsem občas bývala ta, co zkoušela, jestli by to nešlo vymyslet nějak, aby syn usnul sám a on byl ten, kdo říkal, ať ho k nám do postele vezmu, že na to jednou budeme rádi vzpomínat...