Stará huso,
taky si uvědomuji, v jakém klidu a v jaké pohodě jsme oproti dřívějším, válkami sužovaným generacím žili a žijeme.
Přesto mám pocit, že i teď jsme svým způsobem ve válce. Nepřítel je všude, mění podobu, vylepšuje zbraně, zasahuje jednotlivce i celé státy a naše obrana proti němu je prachmizerná. Nikdo neví, jak dlouho očkování bude chránit, jestli bude chránit i proti neustále vznikajícím mutacím, na jak dlouho chrání protilátky ty, co už se s ním setkali, nevíme s jistotou nic, jen to, že si nemůžeme dovolit nechat ho v populaci rozjet tak, že zkolabuje zdravotní péče. Zároveň nikdo neví, jak dlouho lze zadlužovat stát a nechat kolabovat živnostníky.
Jak dlouho se tohle dá snášet? A jak z toho ven?