Sedmi,
nový seriál bych nedala. A to jsem se tak těšila na Mělas to vědět. Neudržím pozornost dlouho, jsem hned unavená. Jen se mi teď podařilo udělat handl s vlastní pubertální dcerou, která nerada čte. Vyčítala jsem jí, že místo čtení dlouhodobě tráví čas sjížděním anime. Takové nesmyslné zabíjení času. Dcera se bránila, že jsou to krásné příběhy se spoustou hlubších myšlenek a ponaučení a že sledování seriálů v AJ bez titulků jí za poslední rok s jazykem hodně pomohlo. Odmítala jsem se podívat byť na jeden díl s tím, že mi ty prapodivné postavy a přeťápnuté emoce vadí, zároveň jsem ale musela uznat, že poslední dobou dává obecně přednost filmům v původním znění, takže něco na jejím tvrzení asi bude. Uzavřely jsme dohodu: Za každých 30 přečtených stran z povinné četby se s ní podívám na jeden díl Naruta. To ji tak nakoplo, že se skřípěním zubů za tři dny přečetla Orwellův 1984 a za jeden další den zhltla Petra a Lucii. Z obou rovnou zpracovala čtenářský deník. A já mám za sebou 12 dílů příběhu o hyperaktivním dvanáctiletém ninjovi.