Moje babička, r.1901 celý život strašně litovala, že nemohla studovat, a tak maminku, r.1923 poslala na gympl a udržela ji tam i za cenu značného finančního strádání. Maminka chtěla pokračovat na VŠ, jenže za války to nešlo, babička ji aspoň domluvila po maturitě jakousi školu pro sekretářky, díky které nemusela do Reichu. Po válce maminka tu vs pak vystudovala. Naši oba kladli velký důraz na vzdělání a maminka ani nepočítala s tím, že bych já na VŠ nešla. Bralo se to jako standard. Pravda je, že babička nebyla z venkova, její otec měl ve městě stolařskou dílnu, její manžel byl číšník, taky ve městě, takže maminka nemusela pracovat na poli a u zvířat a měla prostor na studium.