Ani netuším, kdy jarní prázdniny jsou.
Včera jsem byla v podobném rozpoložení - strašně najednou prahnu po normálním životě - kino, setkávání se s kamarády a známými u kávy... ; výlety; dovolená u moře (roky jsme jezdit nemohli, protože nebyly peníze nazbyt - teď by byly a nevyjedeme nikam); oslavit narozeniny v restauraci večeří... Postěžovala jsem si včera kamarádce a dostalo se mi vyčinění, že mám být vděčná, že žijeme, že jsme zdraví, že jsou zdraví i naše rodiče, že nehladovíme... Že mám být vděčná za možnost pracovat částečně i z domova... Já vděčná jsem, ALE... přijdu si jako ve vězení...