Mně by zase jako rezignace přišlo sedět nas.aně doma a nesnažit se vidět krásu v maličkostech. Užívat si milé drobnosti chce v tom stereotypu trochu vůli, ale pořád tam jsou.

Třeba chronologicky:
- dneska je zatím obloha bez mraků, tak třeba zasvítí sluníčko
- tetu propustí dopoledne po několika týdnech z nemocnice ( a má na nás vztek, že jsme ji donutili sednout do sanitky)
- kocour je doma a nemusím hledat, jestli není zajetej
- povedla se mi fakt výborná květáková polívka (nemám jinak ráda květák)
- MM našel aplikaci a rozlišování druhů chorošů a slezl sníh, tak ji půjdeme v polední pauze s dětma zkusit místo oběda
- pokouším se číst Bibli a zatím to docela jde, tak se těším na večer
- večer budu s malou dcerou péct muffiny (pořídila jsem jí košíčky, co se jí moc líbí a mám radost, že má radost)
- syn se těší na večer na šachy (místo sezení u počítače)
- bude dnes těžkej pracovní ten, ale přijde víkend

Hromada maličkostí, ale i ty se dají užít. K čemu by mi bylo jen si zoufat. Pohodlná nesvoboda je sice se.oucí, ale pokud jde (v našem případě) zatím jen o peníze a odkládání (nezbytné) operace, tak jsme na tom vlastně proti jiným ještě dobře. V životě bude hůř než teď - třeba, když ta operace nedopadne dobře, ale zatím ta krása v detailech trvá.