jako dítěti mi to připadalo stejně dané, jako, že vyjde slunce...to je přesné!
Libiku,já vím jistě, že se k tomu nevrátím.
Přišlo mi to jako ve vězení, říkala jsem tomu jídelní teror. Přesně v půl dvanactý za stolem,...A ještě se předstíralt, ze celé dopolko obíháme kuchyni. Teď sama stejná jídla dělám čtvrtinu času, popř si v klidu čtu, když leží maso v troubě.
Tchyně doposud vaří šunkafleky od osmi do poledne...tak jo.