sedmi,

přece nejde o korektnost, jde o to myšlení. Mne, vyrůstající s představou, že lidé jsou si rovni (a v tom věku, kdy jsem Vejce četla poprvé, ještě bez dodatku, že někteří ovšem jsou si rovnější), a taky na Mayovkách, tohle taky zarazilo, dávno před korektností.

Ale Vejce a já se mi celkově líbilo, třeba mám ráda tu pasáž, jak líčí své dvě babičky, jednu bordelářku, jednu puntičkářku, a pak konstatuje, že někdy neuklízí vůbec a jindy špendlíčkem vydlabává špínu v dírkách v trámech... (V mládí jsem se v tom poznávala, než jsem se překlopila do režimu spokojené nepořádnice.)

Jedna má kamarádka to nedočetla, protože ji manžel nutil chovat slepice a v některých věcech viděla realitu.