spíš bych řekla, že mělo jít o jistou zkratku o vykreslení toho pocitu, kdy je ti vlastně všechno jedno, kdy už neřeší nějaké krvácení, neřeší, že nemá na zítřejší oběd, ona žije tady a teď a s vědomím, že zítra už nemusí být nic... všechno se ti v životě smrskne na to (pro tebe) nejdůležitější, píšeš ve stoje, protože si nemůžeš sednout, tlačíš děti do školy, přestože víš, že na to nemáš (však ono se to nějak...), miluješ se přestože víš, že to není správné, prostě honem, honem teď... jsou věci důležité - okamžité uspokojení, pocit štěstí, pocit volnosti (které ti dává psaní), a věci přízemní, které tě jen přivazují k zemi, když ty chceš letět...