Já jsem nikdy moc nepřemýšlela nad obsahem učiva na učňácích. Moje vlastní děti studovaly na gymplu, některé pěstounské taky, případně na odborné škole s maturitou, a ty, co ne, byly tak slabé, pokud šlo o školní dovednosti, že mi to vlastně bylo jedno, hlavně, když se k tomu výučnímu listu nějak propracovaly, byť na učebním oboru pro děti se speciálními potřebami. Teď ale mám doma toho posledního, na podzim se začal učit zedníkem. Není to hloupý kluk, jen s velikými mezerami ve znalostech kvůli tomu, jak měnil školy, protože předtím, než přišel k nám, žil na mnoha místech. Má ADHD, je dysgrafik, dysortografik. Manuálně zručný, řekla bych, že u práce i dokáže přemýšlet. Když ale při distanční výuce v týdnech, kdy mají mít praxi, spočívá veškerá příprava v tom, že z nějakých souborů v teamsech, nebo odněkud z internetu opíší pár vět např. o typech tvárnic, nářadí potřebném při zdění, nebo něco takového, a při online hodinách odborné teoretické výuky občas sama na vlastní uši slyším, jak z nějakých dvaceti třiceti minut, na které se mají připojit (nechápu, proč mají tak zkrácené hodiny) jejich učitel deset minut zapisuje, kdo je přítomen, pak s nimi chvilku klábosí o ničem, a na závěr tedy pár minut vykládá něco lehce k věci, vůbec se nedivím, že syn, který nikdy neměl od školy velká očekávání, se šíleně nudí, z úkolů udělá jen to nejnutnější, ale také chvílemi propadá zoufalství z toho, že nebude nic umět, až přijde do praxe.
No, a druhá věc je, že teprve teď přemýšlím o tom, jaká je vlastně náplň všeobecných předmětů na učilišti. Proč, proboha, po nich chce češtinářka, aby odříkávali vyjmenovaná slova a doplňovali cvičení na i,y - kdo se za devět let na ZŠ pravopis nenaučil, už to teď asi nedožene. Pak si měli pro změnu opsat (ano, doslova opsat) z učebnice stránku o staroindické a babylónské literatuře. Fajn, i zedník asi může vědět, že existoval Chamurapiho zákoník, možná by ale spíš užil, kdyby ho v češtině naučili sestavit životopis, zformulovat motivační dopis a třeba se orientovat v textu nějaké smlouvy, odhadnout, jestli něco může být pravda, nebo fake news, apod.