Dvojpomlčko, dělala jsem dálkově zdrávku. Maturovala jsem druhý rok, co běžely státní maturity a bylo mi přes 40 let. Neudělala jsem u didaktického testu z němčiny tu poslechovou část, tudíž jsem neodmaturovala. Němčinu jsme měli 15 hodin za pololetí, žádnou konverzaci a velká část nás tam byla těch, co se učili pouze rusky a ta němčina pro ně byla nový cizí jazyk. Byla jsem (všichni jsme byli) z toho zdrcený, neodmaturoval na poprvé nikdo z těch, kdo neměl dřívější maturitu a maturoval pouze z odborných předmětů. Dostala jsem tady tehdy sodu, že maturant tohle musí umět, že jsem si měla sehnat doučování (to jsem ten maturitní rok měla), že maturant musí mít určitou úroveň a ta maturita z cizího jazyka tady byla vyzdvižena tak, že každý jí mít nemůže, když na ní nemá. I my v rámci dálkovýho studia jsme měli tři roky praxi v nemocnici a o to jsme měli snížený počet hodin ve škole. Na rozdíl od těch dálkařů, kteří dělali například obchodku.
Řekla bych, že ten pohled na maturity se tady na Rodině změnil proto, že Rodinkářkám dorostly děti do věku, kdy je pro ně maturita aktuální a ony samozřejmě chtějí, aby odmaturovaly. To naprosto chápu. Ale tehdy mě to fakt mrzelo, ten jejich pohled na nezbytnou náročnost maturity bez jakýchkoliv ohledů na skutečnosti.