V souvislosti s distanční výukou a nedostatečně připravenými žáky k přijímacím zkouškám zde několikrát padlo, že děti nebudou přijaty na vybrané školy a půjdou tzv. k pásu.
Chtěla jsem se zeptat, zda někdo z vás studoval školu, kterou studovat nechtěl, případně se vyučil v jiném oboru, než na který se hlásil. Je zde někdo, kdo byl za tu změnu nakonec rád? Zajímalo by mě, zda je vůbec možné, aby někdo nakonec získal motivaci a školu ukončil s dobrým pocitem a uplatněním. Zřejmě ano, ale jak je to časté? Je mnoho případů, kdy člověk po studiu změnil směr a vystudovanému oboru se nevěnoval, i když si ho původně zvolil. Ptám se ale spíše na situaci, kdy byl někdo donucen okolnostmi jít tam, kam nechtěl.

Zajímaly by mě příběhy lidí, kteří takovou zkušenost mají. Například Ester Janečková šla na zdrávku z nouze, stejně jako mnozí další vysněnou školu studovat nemohla. Cestu k vysněnému oboru si nakonec našla a ve zdravotnictví nezůstala.