Jsem ten druhý případ - vystudovala jsem /pokud se to tak dá vůbec říct, prostě jsem prolezla s nezájmem/ gympl, byla to škola z nouze, nebavila mi, nechodila jsem tam, takže výsledky podle toho dopadaly, ale před rokem 89 to moc měnit nešlo. Dalo mi to pouze maturitu z angličtiny, státnici z psaní na stroji a hlavně to, že díky hotové maturitě jsem pak cokoli dalšího už mohla studovat bez všeobecných předmětů, které mi tímto uznali. Dělala jsem si pak ze zájmu víc oborů, některé proto, že jsem je potřebovala k práci, jiné čistě pro zajímavost, takže čistě teoreticky jsem uplatnitelná celkem široce, pokud bych se snad někdy něchala zaměstnat /což si teda představit moc neumím a nechci/.
Svým dětem do výběru oboru nekecám a v jejich rozhodnutí je podporuji, protože sama na sobě /a na manželovi taky/ vidím, že je prakticky jedno, co člověk vystuduje, protože pak si v životě najde sám, co ho bude bavit a čím vydělá peníze a kvalifikaci si k tomu, když o to opravdu bude stát, dodělá. Důležitá je ta maturita, pak si může měnit směr a dostudovávat kdykoli téměř cokoli.