Babi,
tak já už nevím, jak jinak to napsat, aby to bylo pro každého pochopitelné.
Moje dítě fakt nepatří k těm, co jim někdo sráží sebevědomí nebo neprožilo pocit "úspěchu", když je to slovo tak důležité. Spíš naopak. Jeho problém je v tom, že je samo k sobě neskutečně kritický a klade si zbytečně vysoké cíle neúměrně věku. V sedmý třídě bylo třeba samo se sebou nespokojený proto, že ještě neumí celou taxonomii bezobratlých latinsky. Za celou dobu, co navštěvuje vzdělávací ústavy je naopak za svoje "výkony" chválený a vyzdvihovaný, i v té zprávě pro PPP, když už to Yuki zmiňovala mu škola napsala, že v oblastech svého zájmu dosahuje vysoce nadprůměrných výkonů. Jenže pro něj je to málo a neustále hledá, v čem podle sebe není "tak dobrej jako Karel". Přičemž v jeho pojetí může ten "Karel" být klidně sedmdesátiletej akademik. Skutečně netuším, v čem a jak by mu pomohlo, kdybych mu tvrdila, že je ve všem nejlepší ze všech, což by mi navíc ani nevěřilo.