Babi,
jistě, ale taky to neznamená "radovat se z toho, že jsem lepší než Karel".
Pro mě je nejdůležitější být dost dobrej sám pro sebe, aniž bych k tomu potřebovala berličku v podobě "horšího Karla". Proto jsem jako dítě nesnášela jakýkoli soutěže (a nesnáším je dodnes), protože mi nepřináší žádný uspokojení vědomí, že jsem to někde v něčem v podstatě nedůležitým někomu "natřela". To, co pokládám za podstatný je snažit se "být dobrý" v tom, co člověk dělá a mít uspokojení ze samotné té práce, ne z toho, že ji Karel udělal hůř. A pokud by mě už nějak výrazně trápilo, že je "Karel" v něčem lepší, můžu se snažit být v té či oné věci stejně dobrá jako on, bez potřeby ho "dohnat a předehnat". Takže, pokud se vrátím k příkladu s fyzikou, buď budu víc času věnovat fyzice, abych počítala stejně rychle jako Karel, nebo se smířím s tím, že Karel počítá rychleji, ale nebudu mít potřebu být "lepší", protože být vždycky ve všem lepší než nějaký Karel nelze a je zbytečné se o to snažit.