Babi,
no, já právě vůbec. Pro mě je tento typ matematiky tak abstraktní, že mě nepotěší, ani když to vypočítám (tedy, teď už to nevypočítám, dávno jsem všechny vzorce zapomněla). Měla jsem to i s fyzikou, teoretická fyzika super, chápu, jak to funguje a proč, ale převedeno "do čísel" je to směs strašně moc veličin a vzorců, ve kterých tu realitu už nevidím, ať dělám co dělám. Jediný předmět, kde jsem si u počítání něco dokázala představit byla chemie. A bavilo mě počítat v genetice, gen jako nositel vlastnosti je pro mě představitelná věc jako ten chemický vzorec. U matiky a fyziky nic, nula bodov. Grafy ještě, ale čistě rovnice plný čísel a písmen, to už ne.