Hroudo,
taky. Jo ale me prirozene tempo je podprumerne. Takze chovat se prirozene, nestihnu nic, nebudu nikde vcas atd. A mame to v rodine, muj stryc a jeho mladsi syn jsou taky pomali, mela jsem vzdycky dojem, ze i pomalu hybou ocnimi vicky, kdyz zvedaji zrak
.
Nejvetsi ulevou pro mne byl zazitek, ze cas je vlastne takovej divnej jev, cela realita je jaksi nadcasova...najednou se mi desne ulevilo, hluboce, je jedno, co bude nebo bylo, co stinhu ted nebo co pominulo, je to tak nak vsechno v jednom
to bylo nesmirne ulevne prozit...ale spechat jsem neprestala, v kreci jsem taky furt, co jeste nemam hotovy a tak, desny