Nemám to tak, mám to přesně naopak. Ale fakt nevím zda je to lepší, spíš ne.
Někdy si říkám jak by bylo fajn mít nějaký vnitřní motor, co by mně hnal dělat věci včas.

Já zas mám totiž na "všechno čas". Jsem rozevlátá a neorganizovaná. Neumím udělat nic s dostatečným předstihem, vše jen na poslední chvíli.
Dělám honě do účetnictví a daní, takže nemusím říkat jak je to v tomto oboru fakt blbá vlastnost. A i když každý rok si dám závazek že začnu s velkým předstihem, a to i začnu stejně to vždy dopadá tak, že honím vše v den deadlinu. Ještě mají ta přiznání tu 5ti denní lhůtu :)

Je fakt že zas na tu "poslední chvíli" umím vyvinout neuvěřitelnou výkonnost. Takže já spoustu věcí nakonec stihnu, leckdy však taktak za pět minut dvanáct, nebo spíš po dvanácté.

Taky celoživotně chodím všude pozdě. Moje máma říká že jsem se tak už narodila, že už při narození jsem si dala hodně na čas a dělám to tak prý od mimina furt. Ona je zas mým pravým opakem. Před odjezdem na dovolenou je sbalený týden předem. Já začnu tak večer před odjezd (když jedu tak někdy až ráno). Ale zas to pak dělám do tří ráno a letadlo stihnu. Atd.

Takže to holt nevybereš. Já taky pořád spěchám, ale to proto že mám neustále nějaké zpoždění