Dle mého ta cesta z porodníce je velmi nepravděpodobná. Jak už tu bylo psáno, možná mu to někdo později vyprávěl, ale zas tak brzo, že si nepamatuje to vyprávění, jen přímo "akci" (to se stává lidem i v dospělosti, jsou schopni tvrdit, že "u toho byli", ačkoli to znají jen z vyprávění, které ovšem již zapomněli).
Ale kdo ví... ani o těhle věcech nevíme zdaleka všechno.

Moje vzpomínka nejranější myslím je z týdenních jeslí, jak jsem přivázaná v rohu postýlky nebo ohrádky na nočníku. Takhle napsané to možná zní trochu úkorně, ale žádná děsivá vzpomínka to není. Byla jsem velmi "splachovací" dítě. V těch jeslích jsem byla od 9ti měsíců asi rok, takže z té doby to musí být. Rodina se dušuje, že mi to nikdo nevyprávěl, neb o tom neměli tušení (jak tam trénují děti na nočník).