Romano, neudržela jsem slzy na jedné z besídek v mateřské školce....
Slzy mi tekly jako kráva na představení Edith a Marlen na Palmovce.
A jednou jsem samu sebe vyděsila slzami na dětském představení Vaiana, které nacvičily dospívající holky, bylo to skvělý....
Taky jsem jednou brečela, když jsem šla z informativní schůzky ve školce (syna přijali uprostřed roku a jedné z učitelek to přišlo protekční), nasupená učitelka mě usadila ve třídě, že mi poví pár organizačních věcí.
"Tak za prvé, paní Marťasínová, my ve školce zdravíme"
"Pardon, jak to myslíte, koho zdravíte?" (já jsem to opravdu, upřímně nepochopila)
"Já vám říkám, že ve školce zdravíme!!"
"Ale koho, já vám nerozumím....."
"Tak paní Marťasínová, jestli chcete provokovat, tak si budete muset pohovořit s paní ředitelkou, která vám přijetí povolila, já se s tímto tedy zabývat nebudu! Nebudu!!"
Tak jsem šla domů a přišlo mi to líto, mě opravdu nedopleklo, že jsem instruována, že při vstupu do MŠ je nutno pozdravit

Obávám se, že platí: Brečíš? Brečelas? Tak se připrav na paní Koloveckou, co s písničkou jde jako ptáček - plácne tě po hlavě svou baretkou. Její Jaruška měla totiž už dva soudy, všecko jí vychází, všecko, všecičko