Na základě této diskuze jsem si vzpomněla, proč (s největší pravděpodobností) nejím dodnes nic s "gumovou" konzistencí. Úplně živě se mi vybavilo, jak babička vyndává z hrnce maso na polívku, dává ho na talíř, a z toho masa trčí obrovská vařená žíla. Fascinovala mě. Různě jsem do ní cvrnkala, natahovala ji... a ten pocit elasticity mezi prstama mě zřejmě nějak vnitřně přesvědčil, že rozhodně nestojím o něco takového ve vlastním žaludku.