Jsem bytové dítě, nejstarší barák, kde jsme žili, vyrostl cca v 60. letech... Většinu dětství jsem strávila v novém paneláku, pamatuju, jak jsme se chodili se školkou dívat, jak se staví
a kupodivu tam jsme ducha mívali... Předtím tam stávaly roubenky, takže možná bývalý usedlík, ale byl to duch laskavý
naši tam bydlí dodnes, ale v jiném bytě a duch nikde - pravda, možná jsou už mimo původní chalupu
V Praze jsme pak chvíli s mužem bydleli v prvorepublikovém činžáku a tam jsem se časem začala bát v koupelně, vždycky na mě padla hrozná tíseň - možná nějaká negativní energie... když u nás chvilku bydlela mladší sestra, svěřila se mi, že ji ta koupelna děsí...
Současný panelák tipují na 80. léta, duchové ani energie, nic...