Nejvíc se těším, až budou moct děti zase dělat svůj sport (v nejhorším alespoň venku, což ale připadá v úvahu podle počasí tak nejdřív v dubnu, spíš v květnu).
Samozřejmě i na to, až budou chodit normálně do školy.
Až se nebudu bát jezdit k rodičům a k tchyni.
Na to, až budeme moct na výletě zajít na oběd do restaurace (aspoň na zahrádku)
Až si nebudu připadat nelegálně, když se procházím po svém rodném městě rovnou se dvěma kamarádkami najednou (poslali jsme fotku další kamarádce, která žije v Bavorsku a ta se zcela zhrozila, že tak chodíme i po náměstí) ... V dalším kroku, až budeme moct uspořádat různé odložené srazy a oslavy, alespoň někde venku.
Až se tady budeme dohadovat zase hlavně o tom, jak často je normální prát, o osmiletých gymnáziích a jestli je přijatelné odskočit si na WC v přírodě
A samozřejmě i na jaro (i když pěkná zima se sněhem by mi ještě chvíli taky nevadila), delší dny, letní dovolenou (alespoň na těch půjčených chalupách) a tak ...