Já se raději na nic netěším, protože nevím, na co se vůbec lze začít těšit. Zdá se mi, že ještě dlouho na nic.

Pokud jde o to, co mi chybí, tak to by byl předlouhý seznam, chybí mi celý normální život.
Svoboda, práce, škola, zábava, kultura, kamarádi, cestování, nakupování, plavání ...

Možná je to rouhání, nejde mi o život ani o holou existenci, ani mým blízkým ne.
Ale je to dlouhé, únavné a deprimující.