Rozhodně tedy "nesedím převážně doma" a lidi, kteří tvrdí, že to je ta základní ctnost dneška, mi lezou na nervy, promiň. Lidi se mají hýbat a to pokud možno na čerstvém vzduchu a ne sedět u TV, jíst brambůrky, sledovat zprávy a třást se hrůzou (nebo tetelit uspokojením, jak jsem vzorný?)
Chodím většinou do práce (na dlouhodobý home office nemám úplně vhodnou práci, domácí podmínky ani morál), ale jsme maličký kolektiv a snažíme se tam střídat. Chodím tam většinou pěšky, ale zpátky MHD, protože autem na Vinohradech nezaparkuju, navíc autem jezdí manžel, který to má do práce výrazně dál. Nakoupit jdu tam, kam se mi chce, což je tedy obvykle někde v okolí zaměstnání, domova nebo na trase mezi těmi dvěma místy, a nechápu, proč by mělo být nějak záslužné chodit jen do jednoho supermarketu.
O víkendech chodíme rovněž do přírody, kam taky jinam asi tak. Demonstrovat nechodím ani nikde neřvu (bez roušky ani s rouškou), roušky v interiérech nosím, venku téměř ne (nikam do "davů" nelezu), ale nějaké "pravidlo" už jsem určitě porušila, jako třeba se šla procházet se dvěma až třemi kamarádkami naráz, občas dokonce zajdu na kávu nebo dvojku k někomu (jedné osobě, která je osaměla a smutná) domů a óóó hrůzo, dokonce jsem párkrát byla venku i po 21.00. Jo, a děti mezi svátky taky bobovaly na sjezdovce, a v lednu lyžovaly ve Hvězdě nebo bobovaly v parku ve větší skupině a další podobné zločiny se staly