Koníčku, využít příležitosti, když ty děti mají prakticky rok většinu věcí nepovolenou? Beru konkrétně moje děti. Obě se naučily psát na počítači všemi deseti. Znají spoustu nových míst v Praze a okolí. Dcera u sebe v pokojíčku zvládá 8 hodin online tréninků týdně. Ale její sport je docela specifický a svým způsobem týmový. A ne všechno je prostě schopná trénovat doma, protože podmínky k tomu prostě mimo tělocvičnu nejsou. Syn zvládne uběhnout deset kilometrů, což před rokem neuměl. Ale ke svému sportu se už nikdy nevrátí. Ten doma opravdu dělat nejde a ten výpadek je už nenahraditelný. Začal hrát discgolf a je v tom hodně dobrý a pořád se zlepšuje. Učí se sám japonsky.
Děti se přizpůsobily. Ale. Je z něj už unuděný puberťák, kterému chybí kontakty. Můj syn má formu AS, je mimoň obecně, teď jsou dny, kdy se bojím, co s ním bude.


Spousta dětí příležitosti využívá, ale příležitost to byla vloni na jaře. Teď už to je prostě dlouhé. A vidím to teď už i na přístupu učitelů.