Už jsem to psala, nedá se to představit. A otázka nestojí, které dítě by bylo důležitější... otázka pro mě zní: Nechala bych své biologické dítě u cizích? A ještě pokud bych věděla, že se mu tam moc dobře nevede, že nemá podmínky jaké bych mu poskytla já? A co by na to řekly děti, až by pobraly rozum? Složité...

Psala jsem tu o reálném případu z Austrálie... tak jsem to našla a bylo to trochu jinak, než jsem si pamatovala. Myslela jsem, že se o tom dozvěděli až jako 12-14tiletí. Ale ne, bylo to ve 2 letech a nevyměnili je, nechali je tam, kde byli. Vypadlo to jako ideální řešení, zůstat s tím, kdo mě vychovává, koho považuji za vlastního rodiče a navštěvovat se. Ale jak rostli...jeden v bohatší rodině, na lepší škole.... druhej se single matkou v horších podmínkách. V 15 se rozhodl jít k biologické rodině a tak ta rodina měla oba kluky a ta druhá matka nikoho. Stejně to nevyšlo nijak dobře. Nezapadl tam, rivalita s tím klukem, co už tam vyrůstal...ten přestěhovaný se z toho nevzpamatoval, nepatřil tam, odešel. Ten druhý řekl, že vyhrál loterii, dostal příležitost, jakou by jinak neměl.

A protože je v životě málokdy něco černobílého.... v dospělosti je jeden z kluků gay a druhý má syna. Což je zajímavé z pohledu toho, jestli bude vnouče nebo nebude (a zda bude pokrevní)...